PŮVOD VERTEBROGENNÍCH PORUCH
Vertebra-obratel, véno-pocházím jsou na druhém místě, hned za onemocněním dýchacích cest v žebříčku pracovních neschopností. Velkým mýtem, bohužel i lékaři podporovaným, je všeobecně přijatý názor, že omezená pohybová schopnost s přibývajícím věkem člověka je naprosto přirozená. U nich, u těch lékařů, je to totiž naprosto stejné jako u ostatních. Málokdo si přitom uvědomuje, že se tak děje ne kvůli tomu že by člověk postupně stárnul a tím, vlivem postupného opotřebování tělesných orgánů se mu snižovala jeho hybnost ale kvůli tomu, že se lidé všeobecně přestávají pohybovat a to ve všech věkových skupinách. Vertebrogenní poruchy pohybového aparátu vznikají především z nedostatečného pohybu a stojí na samém začátku jako spouštěče dalších zdravotních problémů. Přitom je považováno za směšné a ponižující, že by někdo docházel do zaměstnání pěšky, byť by se jednalo jen třeba o pouhé 3 km. Nikomu ale nepřijde divné, že ráno vstane, jede do práce, stráví v zaměstnání 10 i více hodin bez pohybu, poté se přemístí dopravou domů a zase sedí a pak jde spát. Jedno je li tomu v Praze či v Horní- Dolní. Nikomu nepřijde podivné že i děti, které nezbytně potřebují tělesný pohyb ke svému vývoji, ráno vstanou, mnohdy bez snídaně odcházejí do školy /většinou jsou vezeny, je jedno čím, ale hlavně že nejdou pěšky / , celé dopoledne sedí v lavicích, pak jdou domů, v některém případě jdou do kroužků, kde zase jednostranně sedí a pak zase hodiny sedí u fenoménu současné doby -počítače. Lidé berou za naprosto samozřejmé, že člověk, aby utlumil bolesti pohybového aparátu zaviněné především z nedostatku pohybu, spolyká za den až 6 analgetik. Tedy ne, aby se zkusil nějakým přiměřeným způsobem rozhýbat a tím si bolesti zmírnil, když už je nedokáže odstranit. Ale polykat platko léků za platkem, dny, týdny... Dalším problémem při tom je, že jenom málo lidí umí alespoň správně dýchat. Zejména u žen, trpícími migrénovými bolestmi hlavy to může způsobovat tzv. hyperventilační dýchání tj., dýchání pouze horní polovinou plic a zahlcení dolních laloků plic oxidem uhličitým. To kdysi zpívané "zhluboka dýchat, zhluboka dýchat, břicho schovat, prsa vystrčit dokázalo nadělat pěkný zmatek v hlavách lidí. Zejména ženy při vystrkování prsou a zatahování břicha o tom vědí své když je pak bez zdánlivé příčiny rozbolí hlava. Je dokázáno, že poruchy dýchacích funkcí mohou přetížit úpony dýchacích svalů a tyto zpětně vyvolají poruchy krční páteře s celou řadou dalších vertebrogenních potíží. Vědí lidé, že disponují nějakým svalovým korzetem, který v případě dlouhodobé dysfunkce např. z nedostatečného pohybu, je dokáže znehybnit za doprovodu silných bolestí? "Hexnšus" tomu lidé říkají. O tom, že blíže neurčité svalové bolesti v hrudním koši nebo v pletenci ramenním dokáží pěkně potrápit přirozeně každý ví ale jak jim předcházet, to je horší, spíše žalostné. A netýká se to jenom obyčejných lidí. Pro chirurga ortopedie musí být až potupné, když na vrcholu kariéry musí skončit z důvodu brnících prstů na rukou po ránu, ztrátou citlivosti v dlaních a s následným syndromem karpálního tunelu. Děje se tomu tak, a ne jenom jim, stomatologové to znají dobře a celá řada dalších. Dynamická chůze, Fontana, 2007